Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zpěv železného věku (Lan)

15. 11. 2006

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zpěv železného věku

 

 

 

 

 

Když se podívám za sebe

 

 

někdy až závrať mívám

 

 

když se podívám za sebe

 

 

snad se to stává i vám

 

 

Co světů prošla jsem a ér

 

 

svůj peníz každý razit dal

 

 

různý kov různých vah a měr

 

 

a čím míň platil, tím víc stál...

 

 

 

 

 

První byl zlatý jako med

 

 

a voněl kávou z žita

 

 

ta vůně byla naposled

 

 

tak laskavá, tak sytá

 

 

Jak slunce, co se naopírá

 

 

do stěn Žižkovských komínů

 

 

jak křídla oken byla čirá

 

 

chuť po medu a po kmínu...

 

 

 

 

 

Druhý byl jak meč ukován

 

 

ze stříbra s ametysty

 

 

byl cítit mořem jeho van

 

 

a dalekými místy

 

 

A od pólu i od rovníku

 

 

měl zrovna dvacet tisíc mil

 

 

prach na ulicích Dubrovníku

 

 

příboj, co o pobřeží bil...

 

 

 

 

 

Třetí, ten mědí temně žhnul

 

 

čas tekl v něm jak láva

 

 

a přitom prostý byl jak sůl

 

 

jak chléb co země dává

 

 

A při vší bídě, při všem kalu

 

 

to byl ten nejryzejší svět

 

 

kráter či kratér, první z grálů

 

 

ať víno v něm, ať třeba jed

 

 

 

 

 

Vychladla závěj na Pompejích

 

 

šero má ocelový chlad

 

 

po pohromách, po výhni jejich

 

 

je čas se smířit, nebo lkát

 

 

Poslední peníz možná zbývá

 

 

v něm často smrt si bere plat

 

 

na dlani studí, dlaň je živá

 

 

jak půda, co chce zrno dát

 

 

 

 

 

Když se podívám za sebe

 

 

mám závrať

 

 

a s tou chodí pád