Zpěv železného věku (Lan)
Zpěv železného věku
Když se podívám za sebe
někdy až závrať mívám
když se podívám za sebe
snad se to stává i vám
Co světů prošla jsem a ér
svůj peníz každý razit dal
různý kov různých vah a měr
a čím míň platil, tím víc stál...
První byl zlatý jako med
a voněl kávou z žita
ta vůně byla naposled
tak laskavá, tak sytá
Jak slunce, co se naopírá
do stěn Žižkovských komínů
jak křídla oken byla čirá
chuť po medu a po kmínu...
Druhý byl jak meč ukován
ze stříbra s ametysty
byl cítit mořem jeho van
a dalekými místy
A od pólu i od rovníku
měl zrovna dvacet tisíc mil
prach na ulicích Dubrovníku
příboj, co o pobřeží bil...
Třetí, ten mědí temně žhnul
čas tekl v něm jak láva
a přitom prostý byl jak sůl
jak chléb co země dává
A při vší bídě, při všem kalu
to byl ten nejryzejší svět
kráter či kratér, první z grálů
ať víno v něm, ať třeba jed
Vychladla závěj na Pompejích
šero má ocelový chlad
po pohromách, po výhni jejich
je čas se smířit, nebo lkát
Poslední peníz možná zbývá
v něm často smrt si bere plat
na dlani studí, dlaň je živá
jak půda, co chce zrno dát
Když se podívám za sebe
mám závrať
a s tou chodí pád