Letní jablka
15. 5. 2008
Klaním se okýnkům
hledícím do dvora
s trnovou korunou
narezlých mříží
Čiší z nich důvěra
láska a pokora
ke všemu, co se k nám
po dlažbě blíží
Tak se ptám drsných zdí
jak chléb, jež okorá
podloubí schoulených
pod zemskou tíží
Kde zbývá člověku
výspa či opora
k níž čestně sklání se
upřímně vzhlíží..?
Jak trpká jablka
koulí svět po míse
jak hlas, než umlká
tisíckrát zlomí se
jak snítka uvadlá
na římske u kašen
je v srdci kyvadla
po proudu unášen...
Klaním se kameni
těm hlavám kočičím
pod sprškou šlépějí
nevděčných dnešků
Do kleneb chrámových
svou touhu vykřičím
jak ony bezednou
modlu i kněžku
Klaním se naději
že stokrát prohrála
s tou Moirou velebnou
kynoucí z věží
Je věčně zelená
mladá a nezralá
jak letní jablka
trpká a svěží...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
